Blog

Vizitky 60. let 19. století

Šedesátá léta 19. století – doba vůbec prvního masového rozšíření fotografie. Patent tzv. vizitkové fotografie, při níž se obraz snímal vícenásobně na jednu desku, znamenal výrazné zlevnění fotografií a jejich zpřístupnění středním městským vrstvám. Nastalo vizitkové šílenství, hromadné zakládání rodinných alb a horečné vyměňování podobenek. Fotografické ateliéry vyrostly jako houby po dešti, v tuto dobu především v Praze a v lázeňských městech. Vizitky často zachycují celou postavu a můžeme tak na nich obdivovat módu doby, kterou si jinak s fotografií ještě příliš nespojujeme. Například úctyhodné rozměry dámských krinolín, jejichž zlatým věkem byla právě 60. léta.

 

Ferrotypie aneb fotografie na plechu

Ferrotypie, technická zvláštnost, na kterou můžete tu a tam narazit v krabici starých rodinných fotek. Fotografie na plechu. Okolo přelomu 19. a 20. století byla ferrotypie, na rozdíl od klasických „vizitek“ a „kabinetek“ na kartonu, jakýmsi nejnižším patrem živnostenské fotografie. Laciné a nenáročné ferrotypie zhotovovali hlavně potulní pouťoví fotografové, později dokonce první fotoautomaty. Bývají to spíš příležitostné podobenky než reprezentativní rodinné portréty; najdeme mezi nimi zvýšené procento žertovných póz, souvisejících s pouťovým prostředím. Nebývají označené jménem fotografa a málokdy jsou popsané, zkrátka proto, že se na jejich povrch špatně píše. Z technického hlediska stojí za zmínku, že nejde o pozitiv exponovaný z dřívějšího negativu, nýbrž o slabě exponovaný negativ, který se na černém pozadí jeví jako pozitiv. I proto ferrotypie neposkytují příliš kvalitní obraz. Máte taky doma nějakou?

Naší ideou je fotogenealogie

Tyto stránky se zrodily z lásky ke starým fotografiím a k rodinné historii. Z poznání, že stará portrétní fotografie nám sděluje v nějakém ohledu víc než jakýkoli psaný záznam. Z neodbytného dojmu, že někde na světě se povalují fotky našich předků, kterým jsme nikdy neměli možnost pohlédnout do tváře.

Počátky fotografie sahají do první poloviny 19. století a její velké rozšíření v majetnějších vrstvách se datuje do jeho 60. let. Začátkem 20. století byla fotografie v českých zemích již velmi běžnou záležitostí. Z této úvahy plyne, že naprostá většina našich předků zemřelých po roce 1900 – v případě středních a vyšších vrstev třeba i po roce 1870 – pravděpodobně nejednou v životě stálá před objektivem fotoaparátu. Jenže fotografie v době před-digitální jsou z podstaty věci artefakty. Ztrácejí se fyzicky – a ztrácí se také povědomí o tom, koho zobrazují.

Naší ideou je fotogenealogie. Možnost dohledat k určenému rodu fotografie tak staré, že bychom při pohledu na ně pocítili skutečnou závrať z času. Ke skutečné fotogenealogii máme dosud na míle daleko, a tak to bereme z opačného konce. Začínáme s popsanými fotografiemi osob a hledáme, kdo by se jich ujal. Držte nám palce.

Osiřelé foto hledá rodinu!

Kdo se ujme této krásné staré fotografie??

Hledáme potomky rodiny Václava Borového, o kterou se má podle popisu jednat. Rodina žila v obci Libeř nedaleko na jih od Prahy. Foto je z doby někdy kolem roku 1900.

Kdo se první prokáže jako přímý potomek tohoto Václava Borového, bude mít u nás výjimečně tuto fotografii zdarma.

Prosíme o sdílení!