Blog

07-12-2019

Tohle je fotka z doby kolem roku 1865 a je zajímavá tím, koho zobrazuje. Totiž někoho jiného než vyšší společenskou vrstvu, která na fotografiích té doby zcela převažuje.

Dobová převaha smetánky je docela pochopitelná. Zhotovení tuctu vizitkových fotografií v té době stálo zhruba ekvivalent týdenního platu středně kvalifikovaného dělníka. (Můžete počítat, za kolik by to bylo dnes.)

Tenhle pár jistě nejsou žádní žebráci, může to být třeba zavedený řemeslník nebo obecní rychtář se ženou, zároveň to ale není nikdo, kdo by se na návštěvu ateliéru mohl vyfiknout do nového kabátku a krinolíny podle francouzské módy, a už to je na fotografická 60. léta docela neobvyklost.

30-11-2019

Některé staré fotografie mají to, čemu Roland Barthes říká „punctum“. Hrot, který se zaryje až někam do morku vaší existence. Mohla by to být třeba tahle. Tento portrét dívky vznikl před téměř sto padesáti lety. Mohla by to být vaše praprababička.

Dá se to říct i nadčasovým hřbitovním rčením: Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy.

17-11-2019

Módní inspirace pro sváteční den, co, dámy? Žhavé trendy pro sezónu 1862 jedině v našem katalogu! Sukně s tuhou krinolínou (možná že dokonce kovová konstrukce?), neexistující pas, blůza garibaldiovka.

Při bližším zkoumání se ukáže, že ta blůza musela být pro fotografa oříšek. Jeden velký bílý přepálený flek, na kterém si retušér musel dát práci s dokreslením vzoru. Bez toho se to vůbec nedalo hodit na instáč!

Ateliér Winter

Ateliér Moritze Ludwiga Wintera a jeho bratří byl podnikatelským esem Prahy šedesátých let (řeč je pochopitelně o 19. století). Jeho vizitky patřily k tomu nejlepšímu, co v tomto oboru ve městě vznikalo; objemem produkce přitom Winter bezpečně převyšoval všechny konkurenční salony. Zvláště celofigurové portréty z první poloviny této dekády jsou potěchou i pro oko moderního pozorovatele: čistota figury s důrazem na dokonalost oděvu (móda plášťů, cylindrů a krinolín), minimum zbytečných rekvizit, jen sem tam kus nábytku (který pravda v dané době není zrovna vzorem tvarové střídmosti). Mezi vizitkami ze 60. let, na které sběratel běžně narazí, jsou ty Winterovy vůbec nejčastější a cenově dobře dostupné. Jestli je pro vás stará fotografie estetickou zálibou a nesejde vám zas tak moc na sběratelské exkluzivitě, doporučuji tedy jít právě po „winterovkách“.

2019-11-03

Reklama spřízněnému projektu… Tedy personálně spřízněnému. Fotky tam nejsou, ale kdo má kořeny v Rumunsku, nechť zbystří. Kniha „Větev ztracená, nalezená. Cestovní a úřední zprávy o Slovácích v Rumunsku z let 1930–1949“ – vydání starých, dosud nikdy nevydaných textů ke krajanům v Rumunsku. Mimo jiné třeba pověstné zprávy Granatiera a Třešňáka z roku 1930, stejně jako Štědronského shrnující zprávy o provedení reemigrační akce z roku 1949. Více ke knize i k objednávkám zde: http://reemigranti.ocelak.cz/knihy/

27-10-2019

Tak mocně se fenomén vizitkové fotografie šířil Evropou na východ, že došel – až na Moravu Třeba do Brna, které mělo své první ateliéry jako každé pořádné město už v šedesátých letech: Mayssla, Brožka a z vyobrazených pak Quittnera, Trappa či salon Rafael v rukou rodiny Klíčů. Moravské fotografie z druhé poloviny 19. století, častěji než české, mívají i svůj etnografický půvab – díky širšímu zachování krojů v městském oblékání.