Blog

13.1.2019

Vizitky a kabinetky máme nejradši řádně popsané. Jenže co si budeme povídat, těch anonymních je mnohem víc. A je to změť. A kdo se v tom má vyznat? – Podoby předků to tak ale nenechají. Rozhodl jsem se, že dám dohromady katalog. Katalog staré české vizitkové fotografie jako pomůcku pro sběratele, genealogy, antikváře, muzejní pracovníky, jakož i všechny, které prostě jen zajímá, co to doma po prababičce mají za obrázky. Bude se vám hodit? Jestli ano, sledujte nás a těšte se.

29.12.2019

Do nabídky přidáno asi 70 originálních vizitkových fotografií. Tak třeba příjmení Makovský, Thürman, Pařík, Herites, ale hlavně Nevole. Z významného východočeského rodu Nevole, žijícího v oblasti Chotěboře a Trhové Kamenice, máme v nabídce opravdu unikátní fotografickou kolekci ze 70. a 80. let předminulého století. Jestli někoho z Nevolových znáte, možná by o tom chtěl vědět.

12.4.2018

Tohle bude nějaká severočeská honorace. Jak se říkalo, lepší rodina. Možná ne jen jedna. Šedesátá léta 19. století. Snad Varnsdorf nebo Liberec, možná že poznáte některé zobrazené místo? A motají se nám v tom příjmení Basler, Hecker, Welzl, Schubert, ale přesněji identifikovat nedovedeme. Nevěděl by někdo víc? Každopádně pěkné kousky ze zlaté éry vizitkové fotografie. Hlavně to rodinné posezení v exteriéru je pro tuhle dobu poměrně neobvyklé.

Vizitky 60. let 19. století

Šedesátá léta 19. století – doba vůbec prvního masového rozšíření fotografie. Patent tzv. vizitkové fotografie, při níž se obraz snímal vícenásobně na jednu desku, znamenal výrazné zlevnění fotografií a jejich zpřístupnění středním městským vrstvám. Nastalo vizitkové šílenství, hromadné zakládání rodinných alb a horečné vyměňování podobenek. Fotografické ateliéry vyrostly jako houby po dešti, v tuto dobu především v Praze a v lázeňských městech. Vizitky často zachycují celou postavu a můžeme tak na nich obdivovat módu doby, kterou si jinak s fotografií ještě příliš nespojujeme. Například úctyhodné rozměry dámských krinolín, jejichž zlatým věkem byla právě 60. léta.

 

Ferrotypie aneb fotografie na plechu

Ferrotypie, technická zvláštnost, na kterou můžete tu a tam narazit v krabici starých rodinných fotek. Fotografie na plechu. Okolo přelomu 19. a 20. století byla ferrotypie, na rozdíl od klasických „vizitek“ a „kabinetek“ na kartonu, jakýmsi nejnižším patrem živnostenské fotografie. Laciné a nenáročné ferrotypie zhotovovali hlavně potulní pouťoví fotografové, později dokonce první fotoautomaty. Bývají to spíš příležitostné podobenky než reprezentativní rodinné portréty; najdeme mezi nimi zvýšené procento žertovných póz, souvisejících s pouťovým prostředím. Nebývají označené jménem fotografa a málokdy jsou popsané, zkrátka proto, že se na jejich povrch špatně píše. Z technického hlediska stojí za zmínku, že nejde o pozitiv exponovaný z dřívějšího negativu, nýbrž o slabě exponovaný negativ, který se na černém pozadí jeví jako pozitiv. I proto ferrotypie neposkytují příliš kvalitní obraz. Máte taky doma nějakou?