Ferrotypie aneb fotografie na plechu

Ferrotypie, technická zvláštnost, na kterou můžete tu a tam narazit v krabici starých rodinných fotek. Fotografie na plechu. Okolo přelomu 19. a 20. století byla ferrotypie, na rozdíl od klasických “vizitek” a “kabinetek” na kartonu, jakýmsi nejnižším patrem živnostenské fotografie. Laciné a nenáročné ferrotypie zhotovovali hlavně potulní pouťoví fotografové, později dokonce první fotoautomaty. Bývají to spíš příležitostné podobenky než reprezentativní rodinné portréty; najdeme mezi nimi zvýšené procento žertovných póz, souvisejících s pouťovým prostředím. Nebývají označené jménem fotografa a málokdy jsou popsané, zkrátka proto, že se na jejich povrch špatně píše. Z technického hlediska stojí za zmínku, že nejde o pozitiv exponovaný z dřívějšího negativu, nýbrž o slabě exponovaný negativ, který se na černém pozadí jeví jako pozitiv. I proto ferrotypie neposkytují příliš kvalitní obraz. Máte taky doma nějakou?

2 komentáře na „Ferrotypie aneb fotografie na plechu“

  1. Mám doba ze starého babiččina alba ferrotypii. Jde o obrázek dvou žen v šátcích. Bohužel se fotka stává stále tmavší a obrázek je méně viditelný. Moc mě to mrzí, ráda bych tu fotku uchovala, ale zřejmě se to nezdaří, i když ji mám zabalenou.

    1. Díky za komentář… Podle metodiky Národního technického muzea zpomalí degradaci obrazu u ferrotypie uložení v chladnějším prostředí, cca do 25 stupňů, ideálně pak do 18 stupňů. Ještě důležitější ale asi je stabilita – teplota a vlhost by neměly v průběhu dne ani roku moc kolísat. Tj. neskladoval bych je někde na půdě nebo na chalupě.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *