Postavy dialogu: Mercator, Collector.
Mercator: Pane, nechcete koupit NFT? Výtečná investice!
Collector: Nepovídejte, pane! Rád koupím. Dovolte jen, co že to je, tohle NFT?
M: Je zbytečné do toho příliš zabrušovat, pane. Je to zkrátka krypto, stačí vědět tolik. A je to velice výnosné.
C: Přece jen, milý pane, zvědavost mi nedá… NFT, odkud ta zkratka?
M: Jsou to non-fungible tokens, nezaměnitelné tokeny.
C: Ach tak, tokens, tedy žetony. Už vím, odkud vítr vane. Taky jsme kdysi sbírali pogy, některé byly pěkně „mastné“, třeba ty kovové nebo ty svítící.
M: No, žetony to úplně nejsou. Jde spíš o tu nezaměnitelnost.
C: Aha, rozumím. Kdo by nechtěl do sbírky unikát. Červená Britská Guyana je jen jedna, to ví každý filatelista.
M: Přesně tak, jenže těch NFT je trochu víc. Více tokenů, více investičních příležitostí.
C: Chápu, jako Dürerovy grafiky. Přes celá ta staletí se těch tisků zachovalo jen málo, hodnota veliká. Co je dávné, to je vzácné.
M: Ano, jen s tím rozdílem, že NFT jsou docela nové.
C: Nevadí, to je jako obrazy Mikuláše Medka. Nejsou nějak zvlášť staré, ale další už prostě vytvořit nelze.
M: No, tyhle tokeny se vytvořit dají. Klidně na objednávku.
C: Jistě je v tom tedy jakási idea vzácné příležitosti. Jako když brněnský orloj upustí kouli jen jedenkrát týdně.
M: Nikoli nezbytně. Vyberte si zápas v košíkové a vyrobím vám jeden token z každého trefeného koše. Fauly přidám gratis.
C: Ach tak, snímeček podepsaný samým autorem, to má taky svoji cenu, není-liž pravda!
M: Přesně, jen fyzicky nic nedostanete, jde o digitální objekt.
C: Jasně, unikátní digitální objekt, už mi to dochází! Mít doma dílo a těšit se z něj sám, samojediný, to je pro sběratele nějaká radost. Anebo se dá aspoň vybírat vstupné, jako když v galerii předvádějí Monu Lisu nebo nějakou videoinstalaci.
M: No, popravdě, digitální objekt může mít na svém počítači kdokoliv. Ten samý. O originálu nebo kopii celkem nemá smysl mluvit. Ale jde o to, že tenhle objekt bude váš.
C: Může ho mít kdokoliv, ale jenom já ho budu mít doopravdy?
M: Ano. Bude, jak to říct, tak nějak víc a doopravdicky váš. Na mou duši na psí uši!
C: Rozumím! Copyright je zásadní věc a dá se dobře využít. Můžu pak dílo třeba natisknout na kšiltovky a prodat je.
M: Ne tak úplně… Autorské právo přirozeně zůstává autorovi, vy budete jen majitel.
C: Tedy každý může mít v počítači přesně tentýž soubor, ale jen já budu majitel? A jak že se to pozná?
M: Bude to zapsáno v blockchainu.
C: Co to je?
M: Blockchain? To je taky krypto. Je zbytečné do toho příliš zabrušovat.
C: Hm, hm.
(O chvíli později si C se zájmem prohlíží prvorepublikové pohlednice Křivoklátska.)
(Konec.)
Pozn.: Forma textu je holdem jednomu z nejvýznamnějších českých žurnalistů dneška, Petru Koubskému. Použití slova “krypto” podle vzoru “město” je ironické.