Vizitky – kabinetky

V této části webu se věnuji živnostenské, ateliérové fotografie druhé poloviny 19. a první čtvrtiny 20. století. Tuto tvorbu chápu jako svébytný a pozoruhodný dobový fenomén, spíše než jako pouhý komerční přívažek umělecké fotografie. Jeho typickým artefaktem jsou portrétní fotografie na kartonu, nazývané někdy obecně „kabinetky“. Historicky vzato je kabinetka označením pouze jednoho ze dvou nejobvyklejších fotografických formátů, v rozměru kartonu asi 106 x 166 mm. Druhým byla menší vizitka, cca 66 x 105 mm. Právě vizitky stály koncem 50. let 19. století za první evropskou vlnou zájmu o portrétní fotografii. (Jejich principem bylo současné snímání více portrétních záběrů na jednu fotografickou desku. Fotografie se tím staly cenově výrazně dostupnějšími, zvláště ve srovnání se starší, značně exkluzivní technikou daguerrotypie. Vypukla tzv. vizitkománie, horečná společenská výměna vizitek a zakládání portrétních alb.) V menší míře se objevují různé další portrétní formáty, podléhající často dobové módě. Počátkem 20. století se dosti častým stalo paspartování fotografií pro vyvěšení na stěnu.  Zhruba od doby 1. sv. války se pak dalším vemi běžným portrétním formátem stala fotopohlednice.

V datování těchto starých fotografií je možno se opírat o různé indicie:

  • přibližné stáří portrétované osoby, jsou-li známa její životní data
  • doba provozu daného ateliéru (pokud je známa)
  • pojetí a úprava portrétu (podle dobové módy)
  • grafické zpracování kartonu (od nápisů a dekorací ve stylu klasicismu a rokoka přes secesní tvary až po civilnější grafiku z doby první republiky)
  • módní proměny oděvů a účesů, zvláště u žen

Fotografických ateliérů, v nichž se tyto podobenky pořizovaly, vzniklo od šedesátých let 19. století v českých zemích značné množství: v každém jen trochu větším městečku býval nějaký, ve velkých městech si jich navzájem konkurovalo vícero, v Praze s jejími předměstími bychom napočítali ateliérů mnoho desítek. Některé se udržely celé dekády, třeba až do znárodnění roku 1948, jiné měly jepičí život. Tvořily dokonalé spektrum: od honosných ateliérů navštěvovaných pražskou smetánkou (Eckert, Langhans) či podniků výrazně uměleckého ražení (Drtikol), přes skromné předměstské a maloměstské fotografické provozovny, až po nestálé, pouťové fotografické živnosti s rychlovýrobou laciných ferrotypií (fotografie na plechu).

Vizitkové fotografie neidentifikovaných osob mě zajímají jako sběratelský materiál. Jako příspěvek k tomuto oboru zveřejňuji první díl Katalogu české vizitkové fotografie. Zároveň na těchto stránkách nabízím ke koupi své sběratelské přebytky.

Dále viz: Vizitky, kabinetky, fotografie na kartonu. Jakou to má cenu?

Ukázky

Srovnání velikosti fotografií na kartonu: vizitka (vlevo) x kabinetka (vpravo)


Vizitky, 60. léta 19. století


Vizitka, 1875-1885


Vizitka, 80. léta 19. století


Vizitky, cca 1900-1905


Vizitky, cca 1910-1915


Vizitky, 20. léta 20. století