Staré fotografie do správných rukou.
Dcera, nebo choť? Tipuju to druhé.
“No dovolte?! Já nenosím nosánek nahoru, nýbrž klobouček dolů.”
“Děti, tatínek výhodně koupil sedmnáct metrů kostkované ubrusoviny…”
Foto cca 1867, Praha, Winter.
Nalijme si čistého vína: nemusíte být zrovna historikové módy na to, abyste odlišili šesesátá od sedmdesátých let 19. století. Vlevo šedesátky, vpravo pozdní sedmdesátky. Sukně, rukáv, účes. Rozdílněji už to snad ani nejde.
Před časem jsem tu měl Prostějov s tím, že v druhé polovině 19. století byl na počet obyvatel nejméně dvojnásobný oproti Přerovu, dnes stejně velkému. Větší kupní síla znamená i víc fotografických ateliérů. Ale i v Přerově by se něco našlo. Dva snímky z ateliéru Johanna Schmeilera, odhadem rok 1880.
Tváří se vám dítě na fotkách nešťastně? Nezoufejte, nejste první. Foto cca 1870. Kdyby mě posadili do židličky a tu postavili na další polstrovanou židli, tvářil bych se taky tak.
Kolorované fotografie z 19. století se vyskytují, ale nejsou úplně obvyklé. Dá se pochopit proč – stály prý asi trojnásobek běžných a jejich obrazová hodnota je mírně řečeno sporná. Z realistických fotoportrétů se pod rukama koloristů stávají univerzální malovaní panáčci a panenky.
Tyhle tři písecké kousky ze 70. let 19. století se ke mně dostaly i s popiskem, že dáma nalevo je Anna Stossová, rozená Quastová. V publikaci o píseckých fotoateliérech od pánů Javůrka a Kotalíka jsem vyčetl, že to byla skutečně členka známého fotografického rodu Quastů, a to dokonce sama koloristka. Protože to je zajímavost, kterou ocení asi hlavně Písečtí, domluvili jsme se na bezplatném věnování této trojice kolorovaných fotografií Prácheňskému muzeu v Písku.
Dávám na vědomost, že v neděli 20. 9. dopoledne budu se svou nabídkou vizitkových a kabinetních fotografií na sběratelské burze ve Svitavách, v prostoru Fabrika.