Radek Ocelák – 5. stránka

V tomto článku nebudeme příliš meditovat nad hodnotami historickými, duchovními a poznávacími. Zaměříme se na zcela přízemní téma: Tak či onak se vám dostaly do ruky nějaké vizitkové nebo kabinetní fotografie. Zkrátka hodně staré fotky, pro které je typické to, že jsou nalepené na tvrdém kartonu, který je dále (hlavně ze zadní strany) potištěn reklamou daného fotoateliéru. Nic vám neříkají, vaší rodiny se netýkají a zajímá vás, co za ně můžete dostat. Na tuto otázku existuje několik odpovědí a vy si z nich svobodně můžete vybrat tu pro sebe nejvýhodnější.

Kabinetka a dvě vizitky – velikostní srovnání

První odpověď je poněkud triviální: cena je taková, jakou od někoho dokážete za fotografii získat. Solventních a dobře naložených kupců pasoucích po libovolném zboží chodí ale po světě málo, a než na nějakého natrefíte, můžete si v klidu rozmýšlet, pro koho mohou mít vaše fotografie konkrétnější hodnotu a jakou. Následující sada odpovědí vám v tom pomůže.

1) Cena pro rodinné příslušníky a další blízce zainteresované osoby. Mnoho lidí si fotografické památky z nejstarší rodinné historie cení nade vše. Pokud někoho takového najdete, máte vyhráno. Má to ale háček – jen málokdy zároveň tušíte, kdo je na fotografii a kde dnes najít jeho potomstvo.

2) Cena pro volněji spjaté zájemce. Lidé se identifikují s lecčím, ale často je to s městem, místem, organizací, podnikem. Za vizitku či kabinetku, která je s jejich srdeční záležitostí prokazatelně spjatá, vám sice asi nenabídnou to, co za fotografii vlastního prapradědečka, ale pořád se můžete dočkat zajímavé nabídky v řádu stokorun. Víc můžete asi čekat jen u velmi exkluzivního materiálu, jako jsou třeba kvalitní a neobvyklé, dobře lokalizované místopisné snímky. Pochopitelně zájemce o Rumburk najdete především v blízkosti Rumburka, zájemce o Strakonic především ve Strakonicích a podobně.

3) Cena podle námětu. Mezi sběrateli starých fotografií existují oblíbené náměty, které jsou schopné znásobit cenu vizitky či kabinetky přibližně na dvoj- až čtyřnásobek běžných, málo zajímavých fotografií. Patří k nim především vojáci, elegantní dámy v šatech, zvířata, technika apod. Zvláštní kapitolou jsou historické fotografie známých osobností.

4) Cena podle provenience, aneb kdo, kdy a kde fotografii zhotovil. Většinou se to alespoň zhruba pozná podle kartonu fotografie a dostáváme se tím na pole objektivněji pojatého sběratelství, kde obvyklá cena bude aspoň rámcově souviset s běžností nebo vzácností daného předmětu. Spojitosti ani konflikty s předchozími zmíněnými hledisky pochopitelně nejsou vyloučeny: setkáváme se zajímavými náměty na fotografiích běžné provenience i naopak s nezajímavými a nekvalitně provedenými snímky velmi neobvyklého původu; mnozí sběratelé se orientují pouze na ateliéry z konkrétního jim blízkého regionu, apod.

Nastiňme nyní aspoň základní časové členění, které hraje velkou roli v objektivní sběratelské vzácnosti. Většina dnes dochovaných snímků na kartonu, alespoň co se týče českého území, pochází z doby secese, 1. světové války a první československé republiky.

Secesní vizitky vypadají obyčejně nějak takto:

a pozdější nějak takto:

Byly produkovány stovkami a tisíci ateliérů, vyskytují se ve velkých množstvích a sběratelská hodnota se v nich hledá těžko. Jistě mezi nimi jsou i objektivní vzácnosti, ale rozpoznají je leda regionální specialisté. Celkový katalog nebo jiný shrnující přehled zatím neexistuje. I z toho důvodu vám za ně málokde dají víc než 10–15 Kč od kusu za vizitku nebo víc než po 20–30 korunách za kabinetky a větší formáty.

Opačným pólem jsou vizitky z počátků fotografické éry, tj. z 60. a 70. let 19. století. Těch je o poznání méně a vypadají obyčejně nějak takto:

Poznáme je mj. podle šířky a tloušťky kartonu: jejich karton je zpravidla výrazně tenčí než u secesních vizitek a na šířku měří okolo 62 mm, zatímco u secesních je to zhruba 65 mm. Barva kartonu je u nich obvykle špinavě bílá, nažloutlá až žlutohnědá a povrch fotografie působí “přírodně”, nikoli leskle.

Ze sběratelského hlediska tvoří tyto rané vizitky nejzajímavější záležitost, která je alespoň pro české země detailněji shrnuta v mém katalogu.

Existuje tu alespoň rámcové ponětí, co je běžné a co vzácné, a i ceny těchto fotografií mohou tedy být odstíněnější. Pohybují se od vyšších desetikorun po stokoruny. Zatím jsou to spíše nižší stokoruny, ale u vzácných variant se dá výhledově čekat i víc, s tím, jak se bude zlepšovat poznání jejich vzácnosti. Pokud nevíte, co prodáváte, doporučuji si to ověřit. Při prodeji vizitek ze 60. let, zejména zobrazujících celou postavu, nepřistupujte na nižší cenu než 50 Kč od kusu.

Někde mezi vizitkami ranými a těmi secesními se pak nacházejí vizitky z konce 70. až počátku 90. let 19. století. A to nejen časově, ale i co do vzácnosti, sběratelské probádanosti a ceny, kterou za ně můžete očekávat.

Vypadají třeba takto:

Typické je u nich zlaté písmo, černé a barevné kartony nebo aspoň červené rámování, většinou již při tlustším kartonu a širším rozměru (65 mm).

I toto období je pro české země pokryto v katalogu.

Ke kabinetkám (tj. většímu formátu, cca 106 x 166 mm) lze obecně říci, že si je trh v průměru cení asi na dvojnásobek vizitek. V předsecesním období se však vyskytují málo a jsou i málo sběratelsky probádané, přestože je tu nutně spřízněnost s původem a kartonovou typologií vizitek. Ještě méně systematizované je pak sběratelství dalších, méně obvyklých formátů.

S dotazy k tématu vizitek a dalších starých fotografií mi klidně pište na e-mail: foto@podoby-predku.cz