V éře instantního, všudypřítomného obrazu – v čase zahlceném snímky, jejichž pořízení nestojí více než kývnutí prstu a jimž nevěnujeme více než mrknutí oka – ve věku lidí posedlých focením, pózováním a sdílením svých vlastních obrazů – ve věku obrazů neautentických, které jsou jen halucinacemi strojů a odvary jiných snímků – milujeme staré fotografie.
Milujeme snímky, jejichž vznik byl událostí, technicko-chemickým zázrakem, tajemstvím fotografické zručnosti a zkušenosti. Fotografie lidí, kteří před objektivem stáli s vážností, jen několikrát za život. Fotografie předávané a prohlížené generacemi.
Taháme podoby lidí z tlamy času.
Vracíme staré fotografie do rukou těch, kterým na nich záleží.
Ty, u kterých to nedokážeme, nás zajímají alespoň jako sběratelský materiál…