22-10-2019

Tenhle kousek je zábavný. „Vkusně upravené papírové podobizny v 10 minutách. Žádný plech.“ Jaký plech? Jedná se o odkaz na ferrotypii, techniku rychlého zhotovování levných pouťových fotografií. Pověst ferrotypů byla zřejmě tak špatná, že se proti i nim na svém kartonu vymezuje i pochybný vinohradský ateliér, jehož jedinou devizou je nejspíš právě to, že fotografie zhotovuje na papír. A s antickým sloupem v pozadí, nejspíš vlastnoručně malovaným. Ironické pak je, že ferrotypy ve svém dnešním dochování patří k nejprokreslenějším a svým způsobem i nejautentičtějším portrétům z počátku dvacátého století a běžně na ně zas tak moc nenarazíte. Zatímco druhořadých vizitkových portrétků z pozdně secesní doby je záplava a dostanete jich dva tucty za krejcar. Na třetím obrázku pro srovnání jeden skutečný ferrotyp.

 

19-10-2019

Malé sobotní poučení o fotografických formátech 19. století. Početně vzato všechno válcovaly “vizitky”. Co do obliby, dýchaly jim na záda větší kabinetky, které ale výrazně vyšší cenou nevyvažovaly své jen o něco velkorysejší portrétní možnosti. A pak už jen peloton různých experimentů od kolibříků po obludy skorem půlmetrové, podivností a sezónních trendů, dnes nepříliš často vídaných a ne ani nějak zvlášť ceněných. Ono taky co chcete v otázce “formát portrétu” velkého vymyslet – leda snad protáhnout do vysoka, aby se elegantně vešla celá secesní postava. A víte co? My sběratelé jsme vlastně rádi, ony se ty vizitky v univerzální velikosti hrozně dobře skladují, a tedy sbírají. Mimochodem, kdyby někdo chtěl toho podepsaného Machara, určitě se dohodneme, já na něm nelpím.

Nahoře nejklasičtější formáty: dvě vizitky s kabinetkou. Typická vizitka z 60. a 70. let (kromě vůbec nejranějších) je o chlup užší než pozdější kusy, rozměr kartonu bývá nejčastěji 60 na 105 mm. Od 80. letech to pak bývalo typických zhruba 66×106. Vizitka bývá pak okolo 105×165. Na obou formátech se nám vyskytují žánry od detailního portrétu přes postavu po skupinu, i když skupina postav na vizitce je spíš vzácnost starších dob.

Experimenty. Protažený pozdně secesní formát postavy, oblíbený cca v letech 1913–1915, lázeňský formát Promenade z téže doby a experimentální čtvereček z doby kolem přelomu století.

Vpravo: Extrémy. Velký formát Boudoir, aneb na tohle se fotíte, když jste důležitej až na půdu. A naopak drouboučký Mignon/Colibri. Je libo miňonku?

08-10-2019

Dokonalá jednota obsahu a stylu, nebo spíš je to styl sám… Vizitková fotografie z pražského ateliéru Jindřicha Eckerta, rok 1905. Salón tohoto tehdy již starého pána byl za oněch časů nejexkluzivnějším podnikem z pražských fotografických ateliérů a jeho klientelou byla především smetánka. Eckert nepotřeboval honit módní trendy a to se odráží na úpravě kartonu: v době, kdy téměř všechny ateliéry na kartonech dávno přijaly secesní tvarosloví (zešikmená a ozdobná písma, rostlinné motivy, nejčastěji v zeleném provedení), Eckert se umanutě drží klasicistního fontu, erbů, zobrazených vyznamenání, to vše v sevřeném provedení typickém pro mnohem starší dobu. Dokonce v latině! Celé provedení včetně nákladného slepotisku naznačuje: tohle opravdu není ateliér, který by hledal zákazníky na ulici. Odtažité zachycení “kandidátky Pavly” v neobvykle nadčasovém odění pak celou scénu dokonale dotváří.

oprava: jak trefně poznamenal jeden komentář, Eckert sám byl tou dobou už pár měsíců po smrti; tenhle příspěvek tedy vypovídá spíš o setrvačné práci jím dlouho provozovaného ateliéru.

Katalog české vizitkové fotografie

Průběžně aktualizuji svůj Katalog české vizitkové fotografie. První díl usiluje o co nejúplnější pokrytí tématu vizitkových portrétů na území dnešní ČR od počátků do nástupu secese.

Starší verze jsou níže volně ke stažení. Novější verze zašlu na vyžádání zdarma, respektive za poskytnutí mailové adresy pro zasílání nečetných novinek. Napište mi zprávu na:

foto@podoby-predku.cz

Aktuální verze z 16. 2. 2024 má číslo 1.8, je v ní pokryto asi 75 ateliérů navíc oproti verzi 1.5.

Archiv starších verzí: 1.5 zde, 1.4 zde, 1.3 zde, 1.2 zde,  1.1 zde, 1.0 zde.

Radek Ocelák: Katalog české vizitkové fotografie. Díl I, doba předsecesní (1859 – cca 1892)

13.1.2019

Vizitky a kabinetky máme nejradši řádně popsané. Jenže co si budeme povídat, těch anonymních je mnohem víc. A je to změť. A kdo se v tom má vyznat? – Podoby předků to tak ale nenechají. Rozhodl jsem se, že dám dohromady katalog. Katalog staré české vizitkové fotografie jako pomůcku pro sběratele, genealogy, antikváře, muzejní pracovníky, jakož i všechny, které prostě jen zajímá, co to doma po prababičce mají za obrázky. Bude se vám hodit? Jestli ano, sledujte nás a těšte se.

29.12.2019

Do nabídky přidáno asi 70 originálních vizitkových fotografií. Tak třeba příjmení Makovský, Thürman, Pařík, Herites, ale hlavně Nevole. Z významného východočeského rodu Nevole, žijícího v oblasti Chotěboře a Trhové Kamenice, máme v nabídce opravdu unikátní fotografickou kolekci ze 70. a 80. let předminulého století. Jestli někoho z Nevolových znáte, možná by o tom chtěl vědět.

12.4.2018

Tohle bude nějaká severočeská honorace. Jak se říkalo, lepší rodina. Možná ne jen jedna. Šedesátá léta 19. století. Snad Varnsdorf nebo Liberec, možná že poznáte některé zobrazené místo? A motají se nám v tom příjmení Basler, Hecker, Welzl, Schubert, ale přesněji identifikovat nedovedeme. Nevěděl by někdo víc? Každopádně pěkné kousky ze zlaté éry vizitkové fotografie. Hlavně to rodinné posezení v exteriéru je pro tuhle dobu poměrně neobvyklé.