Aktuality

Jó, móda je móda a kloubouček je klobouček. 90. léta předminulého století, ferrotyp, asi Plzeňsko.

V 19. století bylo fotografování ještě záležitostí především bohatších vrstev a stálý fotografický salon se udržel jen ve městě. V prvních dekádách 20. století už ale dochází k rozšiřování zákaznictva o nižší střední vrstvu a rolnictvo. Úspěšnou firmou tak může být třeba i ateliér Arnold Švarc ve Velké Bystřici u Olomouce. Vyučil se ve Vysokém Mýtě, do Velké Bystřice se vrátil asi 1908 a v následujících desetiletích fotograficky “odbavil” pěknou řádku hanáckých rodin. Informaci a foto z rodinného archivu poskytla paní Bohumila Kopečná.

Hostinský Subert (Šubrt?) 1893, neznáte ho náhodou někdo? Ferrotyp (foto na plechu), zřejmě z Plzeňska.

Jestli znáte nějaké módní návrháře, tak že se můžou klidně inspirovat… Ferrotypie (fotografie na plechu), paspartováno, odhadem 1890–95.

Dnes jsem zveřejnil novou verzi katalogu české předsecesní vizitkové fotografie. Katalog je volně ke stažení ve formě PDF.

Možná vás zaujme můj osobní výběrový antikvariát s těmi nejlepšími beletristickými tituly vážnějšího a historického ražení.

Libo něco z Hradce Královýho? Čtyři neznámé obyvatelky na snímcích dvou největších hradeckých ateliérů 19. století: Karl Bitterlich a Adolf Russ, po kterém v 80. letech přebral živnost syn Julius Russ.

Chrudim, nejvýznamnější ateliéry století devatenáctého: nejstarší Eugène Bourdon, Tietz-Gallat, Jindřich Krink. S tou prostřední rodinou to pravda bylo složitější, napřed ve městě působil František Gallat, pak zvlášť i jeho dcera Karolína, která si následně vzala Edmunda Tietze a ateliér spolu provozovali pod různými variantami značky. Tyto chrudimské živnosti zkoušely i expanzi do Prahy – značka Tietz-Gallat se o ni pokoušela neúspěšně, Krink se ale se svou pobočkou úspěšně usadil na Vinohradech.
Jo, vyrůst z regionu do hlavního města, to se dneska myslím v ekonomice digitálních startupů moc nenosí!

Více o Tietzových a Gallatových v knize Pavla Scheuflera a Valburgy Vavřínové: Fotografické ateliéry na území Koruny české.

Málo se to ví, ale občas píšu i na jiná témata, než jsou rumunští Slováci. Jak to tak vypadá, nejvíc na tato a poslední dobou hlavně ve formě recenzí na knihy. Najdete to všechno na mém blogu: http://ocelak.cz/blog